Španělská fotbalová hvězda Torres se v tajnosti oženila s láskou z dětství
30. května 2009 v 16:50 | MiYu
|
Zajímavosti
Žádné pompézní oslavy se stovkami hostů, televizními kamerami a desítkami novinářů. Španělská fotbalová hvězda Fernando Torres se oženila se svou láskou z dětství jen za účasti dvou svědků. Tou šťastnou je třiadvacetiletá kráska Olalla Dominguez, která si se svým novomanželem řekla ´ano´ ve středu v malém městečku El Escorial na sever od Madridu.
29. 5. 2009 17:00 PRAHA
Daleko měl svatební obřad k těm, jakými se v naposledy prezentovali například David Beckham nebe Wayne Rooney, což dokládá i očitý svědek skromné ceremonie na Pyrenejském poloostrově. "Ta svatba se nepodobala těm, které pořádají jiné superstar. Byla malá a romantická, bez nějakého velkého rozruchu," citoval slova člověka přítomného u události The Daily Mirror.
Pohledná Olalla, která je již v sedmém měsíci těhotenství, již dlouho dobu věděla, že je pro ni hvězda Liverpoolu Fernando Torres ten pravý. "Fernando je velice ostýchavý a velmi dobrý člověk. On je mužem mého života," nechala se už loni slyšet Torresova novomanželka.
Aktuální mistr Evropy v posledních dnech tedy udělal již dvě důležitá rozhodnutí ve svém životě. Vedle svatby totiž Torres ve čtvrtek prodloužil s Liverpooolem stávající smlouvu až do roku 2014. Ta by bývalé hvězdě Atletiku Madrid měla týdně vynést namísto dosavadních 70 tisíc liber týdně hned 90 tisíc (asi 2,8 miliónu korun).
mv,Sport.cz
achyoooooooo :'(
16. května 2009 v 20:15 | MiYu
|
>>můj výkec
den na pi** :'(..
united maj titul ×'((..museli jsme tahat do 4 patra dlaždice a kachličky.. (25kilo..).. a je mi upě nahovno ×'((..
manchester united slaví titul,i když jen remízoval s arsenalem
16. května 2009 v 20:14 | MiYu
|
Zápasy
Manchester slaví titul, i když s Arsenalem jen remizoval
Nenadchli, s Arsenalem hráli ve svém chrámu na Old Trafford v předposlední kole anglické ligy bez branek, přesto po závěrečném hvizdu sudího Deana fotbalisté Manchesteru United jásali. I bod v duelu s "Kanonýry" jim stačil k primátu v Premier League a obhajobě mistrovského titulu. Třetího v řadě! "Je to pro nás velký den," jásal před televizními kamerami i kouč Rudých ďáblů Alex Ferguson.
16. 5. 2009 14:39 - 16. 5. 2009 18:27 Aktualizováno LONDÝN/PRAHA
Jeden jediný bod z posledních dvou ligových zápasů Rudým ďáblům stačil, aby znovu slavili titul. Potřetí v řadě! Žádný div, že po středeční vítězné dohrávce s Wiganem postavil sir Ferguson před domácím publikem proti Arsenalu vůbec nejsilnější možnou sestavu, aby se oslavy primátu konaly právě na Old Trafford.
"Už proto, že jde o prestižní duel, po němž chceme slavit. Naši fanoušci si to zaslouží," nechal se před zápasem s Arsenalem - mimochodem třetím za posledních 17 dnů a čtvrtém v této sezóně - slyšet kouč Manchesteru Alex Ferguson a připomněl, že jeho tým měl ve vzájemných konfrontacích až dosud navrch.
"Už proto, že jde o prestižní duel, po němž chceme slavit. Naši fanoušci si to zaslouží," nechal se před zápasem s Arsenalem - mimochodem třetím za posledních 17 dnů a čtvrtém v této sezóně - slyšet kouč Manchesteru Alex Ferguson a připomněl, že jeho tým měl ve vzájemných konfrontacích až dosud navrch.
A chtěl mít i v sobotním odpoledni, čemuž Ferguson uzpůsobil taktiku. Do utkání s Arsenalem posílil středovou řadu, aby eliminoval útočnou sílu protivníka, neboť důležité pro něho především neinkasovat a vysněný bod zaručující titul uhrát. Věděl, co činí, neboť hosté byli v první půlhodině hodně aktivní, předváděli svůj typický vířivý fotbal a hlavně van Persie a Aršavin představovali pro domácí bránu nebezpečí. Na soustředěně a disciplinovaně hrající obranu ďáblů však nevyzráli. Za Manchester odpověděl dvakrát Rooney a pět minut před přestávkou Giggs, ale do skutečně vyložené šance se domácí nedostali. A protože ani Ronaldův trestný kop cíl v nastaveném čase šel mimo bránu, skončilo prvních 45 minut bez gólů.
V posledních dvaceti minutách začalo hřmít
Po přestávce, kdy začal trávník na Old Trafford skrápět déšť, upadla hra rozkouskovaná spoustou faulů a častým přerušováním do průměru, neboť hlavně domácí se snažili neudělat chybu, neinkasovat a nezkomplikovat si tak cestu za obhajobou. Až v posledních dvaceti minutách začalo trochu hřmít...
Ronaldo s Parkem předvedli v 70. minutě parádní kombinační akci a vstřelili dokonce gól, jenže ten pro ofsajd neplatil, i když Sagna se vzadu zřejmě zapomněl, Kanonýři pro změnu pohrozili Fabregasem a Sagnou. A když se nakonec nerozhodl ani Ronaldo, jehož střela z trestného kopu míjela jen o centimetry bránu střeženou Fabinaskim, a na druhé straně trefil Fabregas pouze tyč, mohli Rudí ďáblové slavit.
Závěrečnému náporu Arsenalu se ubránili a ani bezgólová remíza jim radost nepokazila, protože o třetí titul v řadě už přijít nemohou. Celkově je letošní titul pro Manchester už osmnáctým, čímž se vyrovnal svému velkému rivalovi Liverpoolu.
Tomáš Rosický se po prvním ostrém tréninku cítí dobře..
14. května 2009 v 20:36 | MiYu
|
Tomáš Rosický
Tomáš Rosický na archivním snímku při tréninku českých fotbalistů v rakouském Seefeldu.
foto: PRÁVO/Michaela Říhová, Právo
foto: PRÁVO/Michaela Říhová, Právo
Fotbal jsem hrát nezapomněl, těšilo Rosického po prvním ostrém tréninku
Téměř šestnáct měsíců se Tomáš Rosický chodil do tréninkového centra Arsenalu v Colney dívat na své spoluhráče jako rekonvalescent. Ve čtvrtek se osmadvacetiletý záložník, jehož v lednu 2008 odstřihlo od fotbalu vleklé zranění podkolenní šlachy, dočkal a konečně s ostatními Kanonýry absolvoval ostrý trénink. "Byl jsem dost u balónu a necítil jsem se tam zbytečný," pochvaloval si na svém webu Rosický.
14. 5. 2009 19:40 PRAHA/LONDÝN
Rosický musel v průběhu loňského roku kvůli zranění dvakrát na operaci, plánovaný návrat na trávník pak v březnu ještě zdržely potíže s třísly. Ve středu si ale český fotbalista vyslechl od kondičního trenéra Arsenalu Tonyho Colberta verdikt, na který už dlouho čekal. "Už jsi dobrej, můžeš do toho jít s mančaftem," napsal na své stránky spokojený Rosický.
Osmdesátiminutovou tréninkovou jednotku absolvoval bývalý kapitán české reprezentace v plném zatížení s ostatními hráči. "Bylo to skutečně běžný trénink, ale já jsem si připadal jako v ráji. Od loňského ledna se toho událo tolik, že kopat do míče při běžné přípravě se zdravými hráči a přitom mě u toho nikdo nemusí šetřit, je výborný pocit. Trénoval jsem zcela naplno jako ostatní. Absolvovali jsme rozcvičku, bago, nějaké nácviky a na potom jsme hráli na dvě brány na zkráceném hřišti," přiblížil Rosický.
Český špílmachr si sice musí znovu zvykat na fotbalové návyky, fyzicky se ale cítí dobře. "Kondičně jsem na tom celkem slušně, ale Premier League potřebuje o něco víc, ale to by mělo přijít časem. Tříslo se zahojilo, nic mě nebolí, nikde nic netahá, nejsem ani unavený, takže je všechno na dobré cestě. Fotbal jsem hrát nezapomněl, ale samozřejmě to po tak dlouhé době ještě není ono," přiznal bez okolků.
Při následujících trénincích chce získat zpět ztracenou jistotu při práci s míčem a při pohybu po hřišti. "To znamená také získat ten starý odhad, orientaci, například při centru na větší vzdálenost na rozběhnutého hráče. Prostě všechny ty herní návyky, které jsou třeba. Samozřejmě to bude pár dnů trvat, než se do všeho dostanu, ale trénovat tyhle věci úplně naplno je fakt nádhera," liboval si.
Rosického nakonec mrzí jediné: že nestihne v sezóně odehrát už žádný zápas. "Škoda, že už jsou do konce Premier League jenom dva zápasy a nestihnu návrat na hřiště v soutěžním zápase. Ale už jsem prostě v mančaftu, a to je teď to nejdůležitější," doplnil. V tréninkovém centru stráví český reprezentant i nadcházející víkend, kdy Arsenal čeká atraktivní duel na hřišti Manchesteru United.
pn,Sport.cz
Hillsborough: Tragédie, jež stála život 96 obětí
24. dubna 2009 v 20:22 | MiYu
|
Zajímavosti
Měl to být svátek fotbalu. Na stařičkém stadionu Hillsborough se měly střetnout 15.4. 1989 ve finále anglického poháru (F.A. Cupu) celky Liverpoolu a Nottinghamu Forest. Místo toho přišla noc "krvavé revoluce".
FOTBAL Ten den ničím nevybočoval, bylo krásné slunečné počasí a masy fanoušků dvou slavných anglických týmů se chystaly na finále F.A. Cupu, nejstaršího fotbalového poháru na světě. "Reds" stejně jako rok předtím. V období, kdy tento celek sice vládl anglickému fotbalu, přesto nemohl své kvality předvádět na evropské scéně. Po tragédii na Heysel Stadium v Bruselu z roku 1985 ve finále PMEZ (předchůdce Champions League) s Juventusem Turín, nesměly celky ostrovního království ještě rok hrát evropské poháry. Liverpool roky dva.
A také na konci tohoto dne měla vládnout rudá barva - ne však díky klubovým barvám celku z města Beatles, nebo snad díky krásnému západu slunce, ale díky tragickým okamžikům na stadionu v Sheffieldu. Díky hlouposti a nedůslednosti anglického fotbalového svazu, úřadům i policii. Zchátralý stadion totiž nějakou dobu neprošel technickou kontrolou, přesto se na něm hrála dál fotbalová střetnutí. A chatrná tribuna Leppings Lane, určená při tomto finále fanouškům Liverpoolu, toho byla důkazem. A ne nijak utajovaným.
I přes všechny varovné signály bylo místo duelu jednoznačně dáno a schváleno. První chyba. Pro obrovský nápor nejlepších fanoušků v Anglii byly připraveny tři brány a sedm turniketů. Chyba číslo dvě. Chaos, který vládl již několik desítek minut před výkopem, nikoho z kompetentních osob nezajímal. Pořadatele, či policistu, aby člověk hledal. Chyba třetí. " Nebyl to pohled, který chce fanoušek zažít před zápasem - neexistující fronty, žádní policisté, žádní pořadatelé. A nebylo to poprvé," vzpomíná na osudný den Peter Hooton. Měl štěstí - přežil.
Dav fanoušků, toužící po fotbale a povzbuzování svých miláčků se neustále zvětšoval, a nic se na tom neměnilo. A to ani po začátku utkání. Nutno podotknout, že ze strany fans rozhodně nešlo o žádné pochybení. Nebyla to mačkanice radikálních fanoušků, opilců či chuligánů. Ne, šlo o lidi, kteří pouze chtěli být přítomni jednomu z fotbalových vrcholů v Anglii toho roku. Touha masy je bohužel stála život.
Lidé nevědíc co se děje před nimi se tlačili stále dovnitř. Ti, co byli "šťastnější" a dostali se na stadion dříve, byli najednou ve smrtelné pasti. Před nimi stála totiž kovová konstrukce plotu (chyba další - čtvrtá), jenž měl bránit před vniknutím diváků na hrací plochu, v zádech měli dychtící dav po fotbale. Marné byli prosby fanoušků vzadu o otevření dalších bran a vpředu o pomoc. Mluvili však do vzduchu. Pořadatelé a jihoyorkshireští policisté, jakoby měli v uších špunty. Nezačali jednat, ani když v davu vypukla panika, lidé začali přelézat polomrtví plot a dostávali se fotbalové hřiště.
Teda začali, ovšem jinak než by asi rozumný člověk očekával. "Fanoušci Liverpoolu začali lézt na ocelový plot a křičeli na policii, ať otevře zamčené brány. Dokonce jsem však viděl policisty, kteří obušky sráželi lidi z plotu dolů," vzpomíná jeden z tehdejších účastníků, Robbie Ashcroft. Své si do ohně přilil také kotel fanoušků Nottinghamu, svým pokřikem: "Vy liverpoolští bastardi". Mysleli si totiž, že opilí fanoušci soupeře se snaží narušit průběh zápasu, či se pouze zviditelnit. Stejný názor měl také rozhodčí duelu, který odvolal hráče obou týmů do kabin.
První sanitka se objevila na hřišti po dalších dvaceti minutách, bylo jasné, že se něco děje. S policisty to však nehnulo, stále jen vyčkávali. Proč? Odpověď je jasná - měli to dané příkazem. Svým příbuzným, kamarádům, kolegům či jen prostě okolním fanouškům, tak pomáhali sami lidé, kteří vynášeli lidi na provizorních nosítkách z reklamních panelů. Marně - 95 životů zhaslo hned na stadionu, šestadevadesátá oběť neštěstí pak zemřela v komatu v roce 1993. Dalších více jak 700 lidí bylo lehce, či těžce zraněno. Dvanáct rodin přišlo o více jak jednoho svého člena. Nejmladší oběti bylo pouhých deset let, nejstarší sedmašedesát. Pouze šesti obětem bylo více jak čtyřicet let. Krutá a zbytečná daň nejpopulárnější kolektivní hře na světě. A proč?
Lord Taylor, který tragédii vyšetřoval, došel po devíti měsících k jasnému závěru. Chyba leží na policii, klubu a organizátorech. Fanoušci v tom byli nevinně. Přesto nebyl téměř nikdo obviněn. I po devatenácti letech volají nejen pozůstalí po obětech po spravedlnosti. "Justice for 96." Marně. Například bulvární deník The Sun tehdy nepravdivě psal o okrádání obětí či močení fanoušků na záchranáře. Přestože se později deník několikrát omluvil, v Liverpoolu téměř nevychází.
15. 4. 1989 je datum, které zůstane navždy zapsán v kronice světového fotbalu krvavým písmem. V srdcích tisíců lidí zůstane do smrti. Ano, fotbalu tento okamžik pomohl. Změnila se legislativa, ze stadionů zmizely ploty, byly na ně nainstalovány moderní kamerové systémy, těm 96 mrtvým lidem to však již život nevrátí. Již nikdy se nepodívají na hru, jež tak milovali. Natolik, že za ni zaplatili tím nejcennějším - svým životem.
Před jednou bránou na fotbalový chrám Liverpoolu Anfield Road jejich životy připomíná věčný oheň a u druhé se do vzduchu tyčí pamětní deska s šestadevadesáti jmény, která je po celý rok obložena nespočtem květin jak od pozůstalých, ale také od lidí z celého světa. Nezbývá než věřit a doufat, že tento odkaz navždy zabrání tomu, aby se podobná tragédie opakovala.
Mimochodem držiteli anglického poháru pro rok 1989 se nakonec stali hráči Liverpoolu..
FOTBAL Ten den ničím nevybočoval, bylo krásné slunečné počasí a masy fanoušků dvou slavných anglických týmů se chystaly na finále F.A. Cupu, nejstaršího fotbalového poháru na světě. "Reds" stejně jako rok předtím. V období, kdy tento celek sice vládl anglickému fotbalu, přesto nemohl své kvality předvádět na evropské scéně. Po tragédii na Heysel Stadium v Bruselu z roku 1985 ve finále PMEZ (předchůdce Champions League) s Juventusem Turín, nesměly celky ostrovního království ještě rok hrát evropské poháry. Liverpool roky dva.A také na konci tohoto dne měla vládnout rudá barva - ne však díky klubovým barvám celku z města Beatles, nebo snad díky krásnému západu slunce, ale díky tragickým okamžikům na stadionu v Sheffieldu. Díky hlouposti a nedůslednosti anglického fotbalového svazu, úřadům i policii. Zchátralý stadion totiž nějakou dobu neprošel technickou kontrolou, přesto se na něm hrála dál fotbalová střetnutí. A chatrná tribuna Leppings Lane, určená při tomto finále fanouškům Liverpoolu, toho byla důkazem. A ne nijak utajovaným.
I přes všechny varovné signály bylo místo duelu jednoznačně dáno a schváleno. První chyba. Pro obrovský nápor nejlepších fanoušků v Anglii byly připraveny tři brány a sedm turniketů. Chyba číslo dvě. Chaos, který vládl již několik desítek minut před výkopem, nikoho z kompetentních osob nezajímal. Pořadatele, či policistu, aby člověk hledal. Chyba třetí. " Nebyl to pohled, který chce fanoušek zažít před zápasem - neexistující fronty, žádní policisté, žádní pořadatelé. A nebylo to poprvé," vzpomíná na osudný den Peter Hooton. Měl štěstí - přežil.Dav fanoušků, toužící po fotbale a povzbuzování svých miláčků se neustále zvětšoval, a nic se na tom neměnilo. A to ani po začátku utkání. Nutno podotknout, že ze strany fans rozhodně nešlo o žádné pochybení. Nebyla to mačkanice radikálních fanoušků, opilců či chuligánů. Ne, šlo o lidi, kteří pouze chtěli být přítomni jednomu z fotbalových vrcholů v Anglii toho roku. Touha masy je bohužel stála život.
Lidé nevědíc co se děje před nimi se tlačili stále dovnitř. Ti, co byli "šťastnější" a dostali se na stadion dříve, byli najednou ve smrtelné pasti. Před nimi stála totiž kovová konstrukce plotu (chyba další - čtvrtá), jenž měl bránit před vniknutím diváků na hrací plochu, v zádech měli dychtící dav po fotbale. Marné byli prosby fanoušků vzadu o otevření dalších bran a vpředu o pomoc. Mluvili však do vzduchu. Pořadatelé a jihoyorkshireští policisté, jakoby měli v uších špunty. Nezačali jednat, ani když v davu vypukla panika, lidé začali přelézat polomrtví plot a dostávali se fotbalové hřiště.
Teda začali, ovšem jinak než by asi rozumný člověk očekával. "Fanoušci Liverpoolu začali lézt na ocelový plot a křičeli na policii, ať otevře zamčené brány. Dokonce jsem však viděl policisty, kteří obušky sráželi lidi z plotu dolů," vzpomíná jeden z tehdejších účastníků, Robbie Ashcroft. Své si do ohně přilil také kotel fanoušků Nottinghamu, svým pokřikem: "Vy liverpoolští bastardi". Mysleli si totiž, že opilí fanoušci soupeře se snaží narušit průběh zápasu, či se pouze zviditelnit. Stejný názor měl také rozhodčí duelu, který odvolal hráče obou týmů do kabin.První sanitka se objevila na hřišti po dalších dvaceti minutách, bylo jasné, že se něco děje. S policisty to však nehnulo, stále jen vyčkávali. Proč? Odpověď je jasná - měli to dané příkazem. Svým příbuzným, kamarádům, kolegům či jen prostě okolním fanouškům, tak pomáhali sami lidé, kteří vynášeli lidi na provizorních nosítkách z reklamních panelů. Marně - 95 životů zhaslo hned na stadionu, šestadevadesátá oběť neštěstí pak zemřela v komatu v roce 1993. Dalších více jak 700 lidí bylo lehce, či těžce zraněno. Dvanáct rodin přišlo o více jak jednoho svého člena. Nejmladší oběti bylo pouhých deset let, nejstarší sedmašedesát. Pouze šesti obětem bylo více jak čtyřicet let. Krutá a zbytečná daň nejpopulárnější kolektivní hře na světě. A proč?
Lord Taylor, který tragédii vyšetřoval, došel po devíti měsících k jasnému závěru. Chyba leží na policii, klubu a organizátorech. Fanoušci v tom byli nevinně. Přesto nebyl téměř nikdo obviněn. I po devatenácti letech volají nejen pozůstalí po obětech po spravedlnosti. "Justice for 96." Marně. Například bulvární deník The Sun tehdy nepravdivě psal o okrádání obětí či močení fanoušků na záchranáře. Přestože se později deník několikrát omluvil, v Liverpoolu téměř nevychází.
15. 4. 1989 je datum, které zůstane navždy zapsán v kronice světového fotbalu krvavým písmem. V srdcích tisíců lidí zůstane do smrti. Ano, fotbalu tento okamžik pomohl. Změnila se legislativa, ze stadionů zmizely ploty, byly na ně nainstalovány moderní kamerové systémy, těm 96 mrtvým lidem to však již život nevrátí. Již nikdy se nepodívají na hru, jež tak milovali. Natolik, že za ni zaplatili tím nejcennějším - svým životem.Před jednou bránou na fotbalový chrám Liverpoolu Anfield Road jejich životy připomíná věčný oheň a u druhé se do vzduchu tyčí pamětní deska s šestadevadesáti jmény, která je po celý rok obložena nespočtem květin jak od pozůstalých, ale také od lidí z celého světa. Nezbývá než věřit a doufat, že tento odkaz navždy zabrání tomu, aby se podobná tragédie opakovala.
Mimochodem držiteli anglického poháru pro rok 1989 se nakonec stali hráči Liverpoolu..
Hymna..(Velká 4..)
24. dubna 2009 v 20:11 | MiYu
|
>>ViDeA
LIVERPOOL HYMNA
MANCHESTER UNITED HYMNA
ARSENAL HYMNA
CHELSEA HYMNA
